Tomáš Moravec a Matěj Al-Ali: Koryta a sedla
8. 8. – 30. 8. 2012
vernisáž 7. 8. v 18:00

 

Tomáš Moravec (*1985 v Praze) studoval od roku 2005 na Západočeské univerzitě v Plzni v ateliérech Adély Matasové, Michala Pěchoučka a Dušana Záhoranského, poté od roku 2010 do 2012 v ateliéru Jiřího Příhody na AVU v Praze. Matěj Al-li (*1985 v Bardějově) studoval na Západočeské univerzitě v Plzni v ateliéru Adély Matasové a poté na VŠUP v ateliéru Intermediální konfrontace Jiřího Davida.

Oba jsou tedy původně studenti plzeňské vysoké školy, kteří společně s Romanem Štětinou, který na této škole též začínal, patří v současné době mezi nejvýraznější umělce mladé výtvarné scény. Přestože je jejich tvorba v mnoha ohledech odlišná, v určitých projektech se setkávají a přímo vytvářejí společná autorská díla. Většinou se jedná o objekty, instalace, někdy o krátké filmy, jež jsou záznamem událostí, performance. Videa jsou založena na práci s materiálem, prostorem, změnou měřítka a jedná se vlastně o monumentální „sochy“, jen vytvořené pomocí jiného média.

Společné dílo Tomáše Moravce, Matěj Al-Aliho a Petra Duba např. tvořila instalace s názvem „Trio“, z roku 2011. Nacházela se přímo ve vnitřní části domu Galerie kritiků, kde se mezi pravidelnými geometrickými prvky kovové konstrukce střechy najednou nečekaně objevila spleť nepravidelných, prohnutých tyčí. Mezi systémem, pravidelností a uspořádáním se najednou objevil prvek omylu s vegetativní podobou. Ve filmu „Repeating sculture“ roku 2010 autoři jako v akčním filmu, rychle vyběhnou z auta a auto potáhnou obalem a rychle zase zaběhnou. Vzniká tak absurdní film jako v nějakém akčním filmu a zároveň je vytvořena a opět „zničena“ monumentální socha.

Velmi zdařilé je video, které bylo představeno v roce 2011 na festivalu 4+4 dny v pohybu, jež ukazuje velký balík z různě velkých papírových krabic svázaný provázky, který je v továrním prostoru vyvážen směrem nahoru po jezdícím pásu. Vzhledem k tomu, že je balík přiliš veliký, není možné, aby vyjel až nahoru. Jede vždy jen kousek, otočí se a padá dolů. Poté opět putuje nahoru a padá tak dlouho, až se po nějaké době úplně rozpadne. Video, které používá levné materiály, jednoduchý záznam skladiště, vtipně vypovídá o marné snaze a zbytečném úsilí.

Jiné video, které vytvořil Matěj Al-li s názvem „Kdybych se spotil“ spočívá v tom, že kráčí se zvláštní, nepřiměřeně obrovskou dřevěnou bednou na zádech po ulici. Teprve po určité době se zastaví, bednu sundá a otevře, Je v ní věšák, vyndá novou košili z mnoha dalších, co tam jsou připravené, převleče se a kráčí dál. Video připomínající zvláštní chování lidí z filmů Luise Bunuela je zároveň opět jakoby sochařským dílem, sochou v širším slova smyslu ve veřejném prostoru.

Instalace v Galerii Jelení mění celý prostor galerie, autoři radikálně narušili celé měřítko prostoru. Nevystavili jednotlivá svá díla, ale pracovali s celým prostorem, jako jedním monumentálním objektem.

Gabriela Kotiková