Gabriela Benish-Kalná
Mladý zemědělec

9. 10. – 1. 11. 2026
vernisáž: 8. 10. 2026 od 18 hodin

kurátorka: Gabriela Kotiková

Gabriela Kotiková: Gabi, sama zmiňuješ, že tvůj zájem se pohybuje na pomezí „posthumanistického cítění a tradičních hospodářských praktik“. Ve své umělecké práci se zabýváš romantizací venkova, moderním snem o komunitním a soběstačném životě a úzkostí mezidruhové péče. Dá se říci, že úmyslně zobrazuješ rozporuplný pohled na venkov, který zahrnuje i nabourání určitého idealizovaného pohledu lidí, kteří tento život nikdy nezažili?

Gabriela Benish-Kalná: Ano, určitě. Ona je ta romantizace strašně subjektivní – třeba obecně starší generace myslím nevnímají zabíjení kohouta jako něco ukrutného, a naopak pro mladší, i pro nás vlastně, to byla dost velká a nová záležitost. Myslím, že i spíše než venkov máme idealizovanou představu soběstačnosti a komunitního života někde mimo systém, v opozici k extraktivistickému kapitalistickému systému.

Ta mezidruhová úzkost plyne z neustálé péče o zvířata a ekosystém a taky z vědomí, že do určité míry mám schopnost do toho zasahovat: vysychají pastviny, tak budeme rotovat; vymírají břízy, tak jsme vysadili šedesát nových stromků, ale ty usychají taky, tak snad nevyschne studna; slepice má prolapsy, tak to jsou tři dny péče; pak musí kachňata do baráku, protože se najednou prokousal predátor do kurníku… A to se do této výstavy z nějakého důvodu dostala z našich zvířat jen drůbež. Pak řešíme podnikatelské plány, abychom se tím mohli nějak živit, prodej rajčat na trhu, kde překupníci snižují ceny na zlomky těch v supermarketech.

Ve svých dílech zobrazuješ i vztah k hospodářským zvířatům a problematiku chovu zvířat a jedení masa obecně. Připadá mi zajímavé, že tvé fotografie obsahují i ironii a zobrazují realitu bez přikrášlení.

Pro mě je to neustálá tenze mezi mojí citlivostí a vztahem ke zvířatům, který už mám od dětství, a vědomím, že to pro nás k soběstačnosti je ten nejefektivnější způsob a v tomto momentě přímo nutnost. Na to pěstovat jen rostlinný protein prostě nemáme dost půdy, čímž se pak vracím k celé problematice nepřístupnosti zemědělské půdy pro začínající zemědělce, pachty a šílené ceny za hektar. A na farmě má každá lidská i více-než-lidská bytost svou roli, jsme ekosystém sám o sobě. Realitu občas stihnu zachytit, ale třeba paradoxně tady kromě břízy není skoro nic zachyceno z období sucha, protože jsme v jednom kuse řešili celostátní krizi nedostatku sena.

Téma zemědělství v postkomunistické zemi, kde převládají velkopodniky jako Agrofert, je samo o sobě politické téma. Věříš v to, že je možné vrátit větší úctu ke krajině a obnově hospodaření, které není na úkor příštích generací?

Určitě ano a je to dnes vidět na obrovském množství nových farem i hospodářství, které praktikují regenerativní zemědělství, market gardening, agrolesnictví a další ohleduplné způsoby hospodaření s půdou, krajinou a obnovováním ekosystémů a biodiverzity. Byť je to teď politicky katastrofální, furt mám velkou naději v tenhle přesun k regeneraci.

Jakým způsobem jsi přemýšlela o aktuální výstavě v Galerii Jelení? Můžeš říci něco k jejímu názvu?

Mladý zemědělec je zkratka používaná pro dotační program 49.75 Podpora činnosti mladého zemědělce, bez kterého se většina začínajících zemědělců nemá moc šanci se chytit. Snažíme se ho už přes dva roky dostat, a tak je to pro mě teď velmi aktuální téma. 

Výstava je součástí Parallel Programu festivalu Fotograf Zone 2026.

Výstavní program Galerie Jelení podporují 
Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Státní fond kultury ČR, MČ Praha 7 a Rozvojový a podpůrčí fond GESTOR
Partneři: Art Hotel Praha
Mediální partneři: ArtMap, jlbjlt.net