Jablka od stromu,
můry k lampě
ateliér Volné umění II UMPRUM
10. 4. – 3. 5. 2026
vernisáž: 9. 4. 2026 od 18 hodin
vystavující: Daniel Altera, František D’Agostino,
Markéta Dočkalová, Tereza Hlaváčová, Kateryna Chulii,
Emma Kabešová, Markéta Královcová, Lukáš Kropáček,
Wan Hsuan Lu, Hana Marhounová, Radim Pergl,
Kristýna Polivková, Julia Prochnik, Kryštof Reinisch,
Faith Ronquest, Kristýna Rosová, Daniela Rychlá,
Lauren Saleh, Tzuchi Su, Adéla Súkupová,
Kateřina Šípová, Alex Švígler, Mobina Tajik,
Anna Magdalena Tůmová, Nela Sára Uhlová,
Alžbeta Valentová, Markéta Volková, Antonie Zichová
kurátorky: Helena Todorová, Lenka Vítková
architektka: Sofie Gjuričová
1
Věci se navzájem přitahují a vytvářejí pouta, která se zdají nevyhnutelná. Zajímá mě, jak se tato přitažlivost sbíhá, proplétá a odmítá povolit. ● Když je všechno hrozný, začínám zas číst. / Stavíme si holubí hnízda z toho, co zbylo. ● Cítím se uprostřed dění, v nedokončeném a pozastaveném stavu, kde plné porozumění času a místu zůstává nedosažitelné. V prostoru mezi stálostí a změnou, mezi bytím a nebytím. „Nemísto“ je prostorem, kde tento prožitek nabývá tvaru, kde je pocit sounáležitosti odložen a význam se teprve utváří. Možná tato nestabilita není narušením, ale jedním z přirozených způsobů, jak v této chvíli existuji. ● nutkavé rozestupy, otrávené táhnutí / každý krok těžký, dehet na podlaze ● Cítím, že se chci stát tímto tělem. Ne mrtvým, pouze prožít ten pocit klidu, když se jím stanu. ● how much wood would a woodchuck chuck, if a woodchuck had a 9 to 5 / new purpose for his life / would he work hard or hardly work, / on his face a smile or a smirk / would this structure be an intermission to his life’s mission, / would he embrace the grindset as his most valuable asset / or would he say / just chuck it in the fuck it bucket / and leave
2
Z ramenou, vinou ohlušujícího světla. Neslyšel nebo neviděl někdo náhodou ten pád a odlet? ● Knížka Jablko daleko od stromu vypráví příběh o expanzi jablek do světa, o následné domestikaci, o vzdalování se od domova – a jak taková cesta může být formativní. ● Pohyb na Východ i na Západ zachycuje okamžik, kdy si se sestrou hrajeme v obýváku domova našeho dětství. Jsme si blízké i teď, každá na jiném kontinentu a za jiným oceánem, daleko od domu, kde stále zůstává původní fotografie. ● Na cestě do neznáma, k tajemstvím, která doufáš, že najdeš. Popálená jinými světly, daleko od domova. ● Rostl jsi v minulosti a rosteš i teď. Spálím se, když se ohlédnu nebo mě přijmeš a budeme kvést spolu? ● Jsou tu někteří, které miluji, někteří se mě bojí a někteří si přejí, abych byl mrtvý. A uprostřed toho všeho tvořím. ● Nocí létá víla / V lese / Nic není vidět / Tma / Leť leť leť / Ví, kam má jít / Cestou domů ● Cizí příběhy pro mě představovaly útočiště. Filmové motivy z dětství, sebekritika a výčitky z nevyužitého času stráveného u televize. To mě formovalo. ● Bojíš se, že se budeš opakovat? Věříš v budoucnost? Věříš v revoluci? Věříš v evoluci? Koupila by sis to? ● Všechno světlo prochází i skrz slzy a žádné světlo mě nemine. Když noční autobus praští dveřmi jako ti, kteří zabíjejí noční můry.
3
„Kéž bych mohl sám rozhodovat o osudu svého pádu.“ - „Co je ale tenhle kmitočet jiného než jen zdlouhavý, nekontrolovatelný pád?“ ● Tanec kostí je okamžikem, kdy kosti chrastí, vibrují a skládají se zpátky do kostry. Kostra se obaluje masem a mění v živou bytost. ● Jablko daleko od stromu / Nohy pevně v zemi / Neublížit, nenechat ublížit. ● Pomíjivost vztahů a momentů, vědomí jejich konce, který je přítomný i ve stále trvajících okamžicích. Zajímá mě napětí mezi přiblížením a postupným vzdalováním, stejně jako to, jak nás formují zkušenosti, které nevydržely. ● S každým přiblížením se rozcházíme, ještě na okamžik, než si váha uvědomí svůj směr. ● Čím víc se vzdaluju, tím víc mě to táhne zpátky. Svazuje mě to pevně k sobě a nedovolí mému úniku být ničím jiným než návratem. ● Nikam nepůjdu, ani kdyby sis to přál, ale stejnak nikam nemusím. ● slunce mi spaluje kůži / zavírám oči, ale ta vzpomínka přetrvává; otáčím se, vstříc svému stínu.
4
Ateliér je stále se proměňující těleso, jako ona bájná starověká dřevěná loď. Lidé přicházejí, odcházejí, vracejí se a nevracejí se. Někteří létají. Dvakrát jsme se stěhovali, nakonec to není špatné. Každá výstava přináší specifické hodnoty, tady jsou to patrně odvaha i troufalost, tolerance i pnutí, smutek i nadšení, náklonosti i nesmiřitelné rozdíly. Pokračujeme v cestě. Na cestě je důležité si připomínat, jakkoliv se to může zdát banální, že v ateliéru nejsme nikdy sami. Vždy jsme vedle někoho, s někým něco sdílíme, někomu se přizpůsobujeme, děláme kompromisy. Metafora, která se stala předmětem společného uvažování o výstavě a výchozím bodem pro vystavená díla, tak nevyhnutelně symbolizuje jakýsi kontradikční pohyb: ony zdánlivě nesmiřitelné rozdíly, ale i pocit smyslu vycházejícího ze společného záměru. Ať se ocitáme v životě nebo místně kdekoliv, můžeme být zasazeni do těžko ovlivnitelného kontextu, což platí v době kapitalistického surrealismu dvakrát. V našem uvažování tak nebylo možné oddělit metaforu od současného politického dění, jež v sobě má zakódovanou tragickou absurditu. Světlo občas svítí do očí až příliš invazivně. Pohyb je však neustálý a nezbývá než ho přijmout jako počáteční bod toužené změny. Vzdálit se a zase se přiblížit. Narážet do sebe tak dlouho, až vznikne pahorek, ze kterého lépe uvidíme horizont.
1
Lauren Saleh ● Kateřina Šípová ● Mobina Tajik ● Alžběta Valentová ● Daniel Altera ● Markéta Královcová
2
Kateryna Chulii ● Nela Sára Uhlová ● Faith Rongueast ● Julia Prochnik ● Anna Magdalena Tůmová ● Radim Pergl ● Tzuchi Su ● Markéta Volková ● Markéta Dočkalová ● Tereza Hlaváčová
3
Lukáš Kropáček ● Adéla Súkupová ● Kryštof Reinisch ● Daniela Rychlá ● Hana Marhounová ● Kristýna Rosová ● Antonie Zichová ● Alex Švígler
4
Lenka Vítková a Helena Todorová
Výstavní program Galerie Jelení podporují
Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha,
Státní fond kultury ČR, MČ Praha 7
a Rozvojový a podpůrčí fond GESTOR
Partneři: Art Hotel Praha
Poděkování: Joinmusic
Mediální partneři: ArtMap, jlbjlt.net
