Rudolf Samohejl: Jako voda v koši
16. 5. – 7. 6. 2012
vernisáž 15. 5. v 18:00

NB Galerie hlavního města Prahy nabízí v rámci programu Besedy s galeristy jedinečnou příležitost prohlédnout si zákulisí zajímavých galerií a seznámit se s významnými osobnostmi české kultury. Tentokrát Vás zveme na prohlídku Galerie Jelení a setkání s Dominikem Langem. 

Beseda v galerii Jelení
středa 23. května v 17.00

Rudolf Samohejl (*1987) studoval na střední Umělecko-průmyslové škole, nyní studuje sochařství na Vysoké škole Umělecko- průmyslové v ateliéru Kurta Gebauera, Krištofa Kintery, nyní na stáži. Mezi jeho nejzajímavější díla patří ta, která reagují na konkrétní „nepříznivou“ situaci v okolí autora. V ateliéru na VŠUP vytvořil sochu, jež vznikla z nedopalků cigaret spolužáků a tím se stala zároveň objektem, kde byly tyto nepříjemné odpady využity. Na stipendiu ve škole Edinburgh Collage of Art představil monumentální sochu, postavenou vedle soch klasického sochařství, jež byla sestavena z množství odpadových černých pytlů plných odpadků, které vyprodukovali ostatní studenti této umělecké školy. Některé sochy reagují na hluk.

Na klauzurách Vysoké školy umělecko-průmyslové vytvořil z nalezených předmětů malou místnost, kde bylo možné se schovat před hlukem v okolí školy. Jiná socha je sestavená z různých předmětů autora jako je matrace, prostěradla šály apod. a vytváří jakousi velkou kouli, která se marně snaží izolovat silný hluk vycházejícího naopak zevnitř toho objektu. Dílo s názvem Ticho pro Jiráska autor vytvořil prozatím jako model pro větší skulpturu. Jedná se o konstrukci kolem pomníku spisovatele Aloise Jiráska z roku 1969 (K. Pokorný a J. Fragner) pro nejž navrhnul jakýsi zastřešený dům, který by ho ochránil před hlukem křižovatky u Alšova nábřeží v Praze před Tančícím domem. Podobně i další díla Rudolfa Samohejla se jakoby vciťují do pocitů klasických soch, které nás obklopují. Například v sérii fotografí se zabývá tím pohledem, které sochy vidí ze své perspektivy a „zda vidí barevně“. Pro sochu malíře Josefa Mánesa (Bohumil Kafka, 1951) naopak postavil jakýsi obrovský malířský stojan, který dává soše lepší logické vysvětlení jejího postoje. (Toto dílo bylo realizováno nejen jako model, ale skutečná konstrukce ve veřejném prostoru).

V jiných modelech Rudolf Samohej navrhuje rozestavit živý orchestr kolem pomníku Antonína Dvořáka, který by mu zahrál koncert apod... Rudolf Samohejl svými pracemi nově definuje podobu sochy a jejího smyslu v současné době. Neagresivním způsobem zasahuje do veřejného prostoru, s jemným humorem reaguje na sochy klasického sochařství. Některé jeho práce mají téměř užitnou funkci a otevírají tak možnosti nového pohledu na to, co je vlastně socha.

Gabriela Kotiková