Jan Merta a Tomáš Vaněk: Kolonie
15. 6. – 31. 8. 1999
kurátorka: Gabriela Bukovinská

Smysl slova „kolonie“ je možné chápat různým způsobem. Pokud se řekne chatařská kolonie, vyvolá to v nás pravděpodobně představu něčeho dosti negativního. Nejcharakterističtějším prvkem kolonie je ztráta soukromí. Lidé žijí blízko sebe a vnímají sousední obyvatele i s jejich negativními stránkami. Mají zde možnost - tak jako většinou nikde jinde - realizovat všemožně své představy a nápady a chata se tak stává obrazem osoby majitele. Při procházce chatařskou kolonií člověk fascinovaně sleduje stále další a další projevy většinou koncentrovaného maloměšťáctví.

Jan Merta a Tomáš Vaněk nazvali svou společnou výstavu „Kolonie“. Na ústředním místě je vystaveno dílo Jana Merty, soustředěné do jediného obrazu zabírajícího celou stěnu. Na bílém pozadí, které splývá s ostatními stěnami jsou rozsety malé domečky, které se jakoby vynořují z mlhy. Jsou namalovány různými jemnými odstíny, např. růžovou a bleděmodrou, mají malinké verandičky, různé nástavbičky apod. Jedné chybí kus střechy, z jiné zbývá už jen něco, co vypadá jako nesmyslně dlouhý komín s kusem zdi, ostatní se ztrácí v mlze. Jsou to spíše velmi jemné bytosti, které se na okamžik vyjeví, bliknou a zmizí. 

Vedle tohoto jemného způsobu vyjádření používá Tomáš Vaněk dosti brutální způsob stříkání obrazů skrze šablony přímo na stěnu. Stěnu vnímáme jako posvátný prostor, který je takto „poškozen“, protože na rozdíl od nástěných maleb jsou nástřiky zatím stále spojovány s vandalismem a destrukcí. Témata šablon jsou různá, některá jsou abstraktní, jiná ironická - představující televizi, kýbl, auta, pistole na různé způsoby apod. Složitější obrazy vznikají překrýváním několika šablon přes sebe. Nástřiky nemají přesně tvar výřezů, ale barvy se rozpíjejí i kolem - vypadají jako rozmazané, čímž je zdůrazněn jakoby neumělý charakter prací. Přes provokativní způsob práce však zvláště při shlédnutí většího množství šablon zjistíme, že je v nich obsažena výrazná citlivost podobně jako u Jana Merty. Způsobem práce nás Tomáš Vaněk nutí přijmout neobvyklý pohled na obraz, čímž je jeho dílo velmi inovativní.

Ani jeden z autorů přímo nekritizuje, oba téma spíše komplikují až převracejí celý jeho smysl.

Výstava vznikla jako výsledek šestiměsíčního stipendijního pobytu v Nadaci pro současné umění v Praze. Autoři ustoupili od původního záměru samostatné výstavy a rozhodli se vystavit svá díla na společné výstavě.