Jana Švecová: Boty jako lodě

20. 5. – 11. 6. 2023
vernisáž: 19. 5. 2023 od 18 hodin

kurátorka: Gabriela Kotiková

Opřít se o zadní stranu skutečnosti. Opřít se o vzduch jako o pevnou zem. Nazout si boty jako lodě. Boty, ve kterých bych mohla plavat, máčet si konečky prstů ve vlnách a být svým vlastním kapitánem. Naladit se na vlnu, jež se tříští v mysli. Najít její obraz a nechat ji za sebou. Objevit druhou. Třetí. Čtvrtou… 

GK: Jano, velmi mě zaujalo, jakým způsobem pracuješ, co upoutává tvou pozornost... Mohla by si popsat, jakým způsobem vznikají tvé práce, a jak se stalo, že jsi svou výtvarnou práci v nedávné době propojila např. s akrobacií? 

Nejčastěji vycházím z toho, co se právě kolem mě odehrává. Posledních osm měsíců jsem strávila na cirkusové stáži v Kanadě. K novému cirkusu mě přivedlo vystoupení multimediální umělkyně Laurie Anderson, která v brněnské filharmonii za doprovodu orchestru recitovala příběh pilotky Amélie Earhart. Jednu část jejího vyprávění jsem si přepsala na vstupenku.

ve vzduchu svobodná
zemská tíže mizí
pozorovala nebe a věděla, že chce létat
vždycky chtěla létat

Přání navštívit místo z vyprávění mě přivedlo ke vzdušné akrobacii. Říkám tomu „zabydlování prostoru mezi nebem a zemí“.

GK: Tvá díla poměrně často doprovází buď tvůj vlastní text, nebo se vztahuješ ke konkrétním literárním dílům, jako jsou texty Patti Smith ad. Bývá text někdy i první inspirací, ze které vycházíš?

Někdy ano. Asi nejvíc mě zajímá pohyb a možnosti, jak skrze něj vyprávět. Třeba i beze slov. Pohyb fyzický nebo jen ten neviditelný, jako je třeba denní snění, cestování mezi myšlenkami, nápady (tím trávím hodně času). Psaní taky považuji za druh pohybu, kdy mezi prázdnými stránkami vytváříš nový prostor. Někdy se ztratíš, zastavíš, vrátíš. Hledáš cesty, jak to neviditelné zhmotnit, aby tím mohl procházet někdo další.

GK: Na výstavě pracuješ s tím, jaké určité stopy po sobě předměty nebo činnosti zanechávají…

Před spaním často pozoruji stíny, které mi běhají po pokoji, a občas z nich natáčím videa. Občas vymýšlím „obrázky z provázku“. Když je smyčka uzavřená je to trochu jako v aerialistickém kruhu. Vymýšlíš variace pohybů v omezeném prostoru a tím tak trochu vyprávíš.

GK: Během pobytu v Kanadě jsi též sbírala stopy zvířat… 

To mě napadlo, když byl umrzlý sníh. Otisky zvířecích stop jsem používala jako formy. Zatlačovala jsem do nich těsto. Opatrně ho vyndávala, a pak ho pekla v troubě v hostelové kuchyni, abych měla něco na památku. Mám stopy srnek, kojotů a divokých hus.

GK: Mohla bys něco říci též k názvu výstavy?

Název Boty jako lodě odkazuje k Pipi Dlouhé punčoše. Hrdince mého dětství, která nosila obrovské „boty jako lodě“. Když jsem byla malá, tak mě tohle slovní spojení hodně zaujalo. Představovala jsem si, že v takových botách může člověk plavat, máčet si konečky prstů ve vlnách...; že v takových botách si člověk poradí se vším a že stejně jako Pipi dokáže uskutečnit každý svůj nápad. Jedny takové boty jsem si vyrobila ze svých starých prošlapaných perka bot. Říkám jim „boty na hledání divokých koní“ (na světě prý už žádní opravdoví divocí koně nežijí, pouze ti „znovu zdivočelí“).

Jana Švecová absolvovala v roce 2016 FAVU v Brně, a to v malířském ateliéru Vasila Artamonova. V současné době je tamtéž doktorandkou u školitele Filipa Ceňka.

Vernisáž je součástí festivalu Máme otevřeno.

Výstavní program Galerie Jelení podporují MKČR, Magistrát hl. m. Prahy, 
Státní fond kultury ČR, MČ Praha 7 
a GESTOR – ochranný svaz autorský, z. s. 
Partneři: Kostka stav
Mediální partneři: ArtMap, jlbjlt.net a artalk.cz