Aleš Novák: Domácí sochy
13. 7. – 30. 7. 2010
vernisáž 12. 7. od 18 hod.

Před týdnem se mě někdo ptal co bude příště v Jelení. Očekával jsem že Aleše Nováka tolik lidí nezná tak jsem raději odpovědel, že půjde o typ autora, jakého bych nejraději v Jelení vystavoval pořád dokola. 

Aleš Novák je ideální adept pro výstavu v Jelení: Aleš je mladý autor. Nevystavuje tak často jak si zaslouží. Aleš je sochař a tvůrce instalací se vztahem k architektuře. Alešova práce je citlivá, empatická, civilní a přesná. Aleš pracuje zdánlivě chaoticky a překotně, přesto ale s osobitou lehkostí vytváří velké množství kvalitních děl.

Jsou dva příklady, které sice znám jen zprostředkovaně, myslím ale, že dobře popisují to, proč stojí za to chodit na Novákovy výstavy. První dílo (které je k vidění i na aktuální výstavě v Jelení) je i přes svou fyzickou stabilitu performativního charakteru. Během loňských klauzur spouštěl Aleš Novák po dobu své obhajoby od stropu lepící pásku, která se odmotávala pouze vlastní vahou. Během navazující školní výstavy pak objekt vytvářel napětí mezi stropem a podlahou a zároveň naznačoval předcházející akci. Druhým dobrým příkladem je Kláda, kterou Aleš Novák vystavil v Galerii 207. Kláda prostor galerie zcela minula, ležela na jeho horním okraji a trčela z okna přilehlého ateliéru. Triumfální a signifikantní byl u_ 9e průběh instalování, při kterém autor po procházce Prahou s kládou na zádech  pronesl kládu školou skrz rektorovu pracovnu, aby se tak vytočil a postoupil dále ve složité dispozici budovy.

Zpět do Jelení. I zde to budou příběhy, tentokrát vaše osobní, které iniciují smysl vystavených děl. Formálně jsou sochy vytvořeny z jednoduchých každodenních předmětů jednoduchým způsobem. Nejde o složitou intelektuální hru všední estetiky vložené do galerijní pasparty. Nejedná se pouze o jednoduchý efekt přesunu domácích předmětů do galerie. Ani nejde o něco na co nejsme až tak zvyklí, vlastně nás při prohlídce výstavy napadá co by s tímto materiálem udělal jinak, jednodušeji Jiří Kovanda. Aleš Novák se nenechává omezovat tím, že pro své sochy používá zdánlivě běžnou estetiku a dnes již možná akademický druh citlivosti. Jde o typ objektů založených na konstelaci místněspecifické kompozice a mate riálových vztahů. Síla jeho soch je založená na intuitivním přístupu autora a na důvěře a empatii publika.  Když se tyto dva směry setkávají mají sochy naléhavost a plné opodstatnění. 

Myslím, že se to Domácím sochám povedlo: od chvíle, co jsem poprvé viděl, před tím ještě rozinstalovanou výstavu, ostražitě pozoruji své okolí kde a jak co leží, jak a kam pokládám různé předměty, jak a co bych mohl vylepšit, kdy se chovám jako Aleš Novák a kdy pouze vracím jehlu do šití. 

Aleš Novák vystudoval architekturu. Potom co byl úspěsně přijat na AVU do ateliéru Milana Knížáka a na Umprum do ateliéru Jiřího Davida se rozhodl zápis do  obou škol odložit a přijímačky si po roce zopakovat, tentokrát v ateliéru veškerého sochařství Kurta Gebauera, kde studuje dodnes. 

Dominik Lang 

V galeri Jelení je vystaveno 24 soch Aleše Nováka, je nutné upozornit že se jedna třetina z nich nalézá mimo obvyklý výstavní prostor. Všech 24 soch a celou výstavu Aleše Nováka podpořilo Ministerstvo kultury ČR a Magistrát Hl. m. Prahy.

Výstava probiha s pomocí medialních přátel Artyčoku.tv a pražské Artmapě.